Sestava : Neubauer Tomáš - Hercík Šimon, Kuchárek Patrik, Štípek Martin, Menoušek Rudolf -, Kašný Martin,  Kocourek Vít, Machala Tomáš, Janota Martin - Křek Adam, Červenka Petr -  Blaha Adam, Grbavčic, Dominik, Vyvlečka Tomáš

Branky : Kocourek Víťa

Komentář:  Opět sobotní ráno a opět několik otazníků k sestavě, mezi nimi pak ten největší, proč chybí na srazu Honza Vičánek. Tentokrát už ani žádná trapná omluva jako minulý týden. Výsledek spolupráce se Zlínským Fastavem, nebo osobní selhání jednotlivce ? Pro mě však  další argument k přemýšlení o smysluplnosti práce, kterou děláme. Já osobně dospívám k rozhodnutí, že se budu před novou sezónou skutečně hodně rozmýšlet a třídit všechny argumenty.

   Na druhou stranu nás všechny, trenéry, rodiče i ostatní diváky potěšil předvedený výkon kluků. Excelentní první poločas byl vidět oboustranně líbivý a kvalitní fotbal. Při absenci Radka Lacigy, Honzy Vičánka a Martina Bartka jsem si osobně nedokázal představit, že jsme schopni konkurovat Vsetínu, který okupuje horní příčky tabulky. Na hřišti se objevily tedy neočekávaně i dvoutisícovky, které měly slíbenou fotbalovou rozlučku s mladšími žáky a konečně i kluci z Kašavy, která si už pojistila první místo ve své soutěži. To však bylo spojení, které dalo naší hře neočekávanou kreativitu a zvláště spolupráce  Adama s Víťou představovalo pro soupeře velké nebezpečí téměř z každé jejich akce. Jestli soupeři chyběli nějací hráči, pak se to projevilo nejvíc v jejich obrané činnosti. Naše šance možná nebyly vždy 100%-tní, ale některé volaly po gólu velmi hlasitě. Vedle Víti, který doklepával první gól, nastřelil překrásnou střelou tyč a neustále zaměstnával soupeřova branaře měli své velké šance i Adam a Peťa Červenka. Na opačné straně to byla nádherná střela Vsetína do spojnice břevna a tyče, ale jinak v útočné činnosti za námi překvapivě pokulhávali a gól jsme jim vlastně darovali a to doslova na zlatém podnosu. To s bohorovným klidem přihrával Paťa balón na Rudu, navíc ještě v šestnástce, což soupeřův útočník chytře přečetl a v pohodě vyrovnal. U Pati to beru jako ojedinělý zkrat, protože jeho hra se minulé zápasy vyznačovala právě velkou zodpovědností .

   Druhý poločas tak začal opět od nerozhodného stavu, bohužel obraz hry se už podstatně změnil. Hosté ke své dobré kontrole míče z prvního poločasu výrazně přidali na pohybu a my jsme začali mít potíže. Pozdě jsme dostupovali hráče a při rychlé kombinaci soupeře tak vznikaly i nebezpečné situace, téměř vše jsme hasili na poslední chvíli. Soupeři se podařilo dokonce vstřelit gól, který však sudí naštěstí neuznal pro postavení ( pravděpodobně velmi hraniční) mimo hru. Naše hra vypadala  jak trefně nazval Michal jako čekání na ránu z milosti, bohužel ne z naší strany a to i přesto, že jsme občas vystrčili drápky prostřednictvím  Peťana ale i Dominika. Ke gólu jim však chybělo více klidu. S konečným hvizdem pak přišla úleva a radost ze získaného bodu, ale také hledání příčin, proč nejsme schopni odehrát už několikáté utkání s oběma poločasy v přibližně stejné kvalitě.

   Možná právě na dvoutisícovky je to ještě veliká porce fyzické zátěže, ale to nic nemění na faktu, že za svůj výkon zaslouží jednoznačné absolutorium. Tentokrát patří pochvala ale všem a to minimálně za první poločas. Velké poděkování navíc i oběma klukům z Kašavy, kteří se prezentovali výborným výkonem.

Petr